Jak jsem začínal podnikat

1024 768 Michal Brůžek

Po dlouhém přemýšlení a váhání jsem se rozhodl vytvořit svůj vlastní blog, kde budu publikovat svoje úspěchy, neúspěchy a dávat k nahlédnutí moje celkové myšlení.

Na začátek bych se vám tedy rád představil. Jmenuji se Michal Brůžek. Jestli jste čekali starého pána s brýlemi a pivním bříškem,tak vás asi zklamu. Je mi teprve 21 let, ale i přes svůj věk nejsem v oboru podnikání úplný zelenáč. Mnoho lidí zajímalo, jak jsem se k podnikání vlastně dostal. Takže pokud i vy byste se rádi dozvěděli, jak jsem začínal, tak jste na správném místě. Budu velice rád, když někdo zkusí začít s podnikáním stejnou cestou jako já, nebo zde alespoň najde inspiraci.

Asi každý jsme si prošli kritickým věkem, alias pubertou. U každého člověka probíhá jinak. Zatímco většina mých spolužáků se otáčela za děvčaty, ponocovali a pařili na diskotékách, já se samovzdělával a přemýšlel nad tím, jak získat nějaké peníze a pomocí nich si splnit svůj dětský sen – mít vlastní kamennou prodejnu. Nebavilo mě neustále chodit pro peníze za rodičema a koukat na to, jak mám v prasátku našetřeno sotva na zmrzlinu. Nebyl jsem totiž úplně šetřivý člověk a tak bylo mé prasátko většinou prázdné, i když jsem kapesné dostával každý měsíc :D. Takhle to pokračovalo do mých 18 let.

Tehdy jsem si řekl : A DOST!! Pořád jsem přemýšlel nad tím, jak peníze získat, ale nic jsem pro to nedělal. Peníze k vám skrz myšlenky bohužel nepřijdou, a tak jsem se rozhodl, že je čas konat a vzít to do vlastních rukou. V té době mě oslovili velké osobnosti jako například Steve Jobs, který mě třeba přivedl na myšlenky dělat to, co mě baví a získávat za to peníze.

A tak se mým mottem stalo : Dělej to, co miluješ a miluj to, co děláš. Ve škole mě zajímala informatika a marketing, ale to, co jsem chtěl umět a co jsem potřeboval, mě tam bohužel nenaučili. Neustále jsem koukal na internet a samo studoval.

Některé věci jsem se učil z tutoriálů na Youtube, četl blogy mnoha úspěšných lidí a pak metodou pokus-omyl zkoušel v praxi. Začal jsem pomalu získávat malé zakázky, které nebyly finančně dobře ohodnocené, ale já osobně měl z toho radost, že jsem si dokázal najít první zakázky. Když jsem svou práci odváděl dobře, tak mě spokojení zákazníci začali doporučovat dále a postupem času jsem získával i vetší zakázky, které mě bavili o mnoho více než jen nějaké úpravy na webech. Takhle se to vyvíjelo neustále kupředu. Věděl jsem, že svět podnikání není jednoduchý, protože se můžu setkat s mnoha úskalími. V podnikání totiž funguje přímá úměra.

Abych to vysvětlil : ,, S každým krokem kupředu vás čeká stále víc a víc překážek.“ Věřil jsem však v to, že to zvládnu a postupně se z mého koníčku, stal živý sen.

S postupně větším množstvím zakázek, přišla obrovská zodpovědnost. Většinu e-mailů a SMS jsem vyřizoval klasicky pod školní lavicí, na záchodech během hodiny, anebo až po škole, pokud jsme ten den měli nějakého přísného učitele. Začal jsem stavět svůj sen, jenže jsem to tak úplně nezvládl. Ale to zabíhám do jiných končin,o tom vám třeba povím v jiném článku. Snil jsem o tom, že budu mít vlastní kancelář a svůj tým. Spolupracovníky, kterým mohu věřit a kteří mi pomohou vybudovat aktivní, prosperující a spolehlivou firmu. Pokud vám tedy někdo řekne neriskujte, zahoďte to, vykašli se na to, nemá to cenu, řekněte NE! A dokažte všem, že na to máte! Často jsem totiž slýchal, že jsem na podnikání mladý a že škola má být mou hlavní priotou. Ale já začal snít, vystoupil jsem z davu a začal pořádně riskovat. Šel jsem do toho naplno a není žádným tajemstvím, že jsem udělal mnoho chyb. Ale jsem za ně zpětně rád. Neustále mě posouvají dále a i když mi je teprve 21, tak už mám více zkušeností s e-commerce světem a on-line podnikáním než člověk, který s podnikáním začíná a je mu třeba také 21 let. A 3 roky, kdy jsem se učil ze svých chyb se hodí, nebo ne? :).

Díky těmto malým a středně velkým zakázkám jsem si postupně plnil své zmiňované prasátko a postupem času otázkou bylo, co s našetřenými penězi vlastně budu dělat.

Měl jsem vlastně několik možností :

  • utratit je banálně za věci, které vlastně ani nepotřebuji
  • propít s kamarády v baru – asi by to byl super zážitek, ale ne pro mě.
  • investovat a riskovat

Vybral jsem si třetí možnost. Začal jsem riskovat a peníze investovat do svého snu. Z mého snu se postupně stal můj životní cíl. A proč jsem riskoval?

> Protože nikdy nepřekonáš oceán, když se budeš bát, že ztratíš břeh z dohledu. A nyní jsem rád, že jsem tak udělal, i když vím, že ne každý můj risk se zcela vydařil.

Ptáte se tedy, proč mě podnikání baví?

Podnikání je obor, kde se můžete neustále vyvíjet. Neděláte neustále jednu a tu samou věc, budujete cihličku po cihličce a pokud se něco pokazí, musíte budovat znova. Pokud neposouváte své projekty kupředu, nic nezískáte. Líbí se mi, že nemám nadřízené, jsem sám sobě šéf a jsem rád, že já sám si můžu sestavit svůj vlastní tým, na který se budu moci spolehnout na 110 procent.

Co bych vám tedy řekl na závěr?

Rád bych každého inspiroval, protože štěstí ani peníze nejsou věci, které k člověku přijdou jen tak, je zapotřebí udělat nějaké činy. Prostě do toho skočte a křídla roztáhnete cestou. A když se vše bude kazit, přečkejte to, poučte se a zvedněte se znovu, ale silnější!

 

Leave a Reply

Your email address will not be published.